JAK SI HRAJÍ TATÍNKOVÉ

Jistě se vám mnohokrát stalo, že vaše dítě, vnuk nebo vnučka toužili po vyprávění. A jistě také znáte pocit, kdy jste tím přáním byli zaskočeni a nevěřili, že toho budete schopni jen tak, z hlavy. A sáhli raději po knížce a cosi dítěti přečetli.
Jenže schopnost vyprávění je dána každému, jde o to najít pro to odvahu. Když překonáte obavu z neúspěchu, slova vám sama přijdou na jazyk. Nejvíc se povídání vyhýbají tatínkové, kteří přece jen mají na dítě o trochu míň času než maminky. Přitom si všichni přejeme být dokonalými a dobrými rodiči. Někdy stačí málo. Jednou z věcí je kdekoli a kdykoli, když o to dítě požádá, vyprávět či něco zahrát . Nejlepší je začít v prostředí, které důvěrně známe a máme tak pevnou půdu pod nohama.
Tak jako v naší inscenaci pět tatínků v kutilské dílně, kde se jindy vrtá, šroubuje, svařuje,slepuje,nýtuje... Jednoho dne do dílny přinesou v krabici panenku. Má problém. Neprozradím vám jaký, abyste nepřišli o překvapení. Tatínkové nezačnou panenku šroubovat, otevírat a montovat, ale začnou si s ní hrát! Právě teď se jim chce zakusit slast z vyprávění a hraní si. Postupně stvoří pohádku.