"Naše organizace, Český svaz ochránců přírody Libosváry, přes 20 let udržuje pastvou ovcí, koz a jaků řadu cenných míst na Domažlicku a Tachovsku. S obavami jsme sledovali rychlé šíření vlků sousedním Německem. Nehodlali jsme dopustit, aby se naše zvířata ocitla na vlčím jídelníčku. Z organizačních i ekonomických důvodů paseme v elektrických ohradnících bez přítomnosti pastevce, pouze s pravidelnými každodenními kontrolami. Takže samostatně pracující pastevečtí psi[1] jsou pro nás jediným vhodným řešením, jak maximalizovat účinnost preventivních "protivlčích" opatření. Škody jsme zatím neměli žádné," popisoval při semináři František Groessl, který svým kolegům chovatelům zároveň v terénu ukazoval přednosti i slabiny různých typů elektrických ohradníků.

"Bohužel nám Covid zmařil největší tahák - měl dorazit Swen Keller, zemědělec a chovatel ovcí ze Saska-Anhaltska. Má zkušenosti s chovem pasteveckých psů a je předsedou spolku Ochrana stád plus pes, kterému se podařilo prosadit certifikaci pasteveckých psů. Swen klade důraz na správnou instalaci ohradníků, používá takzvaný rappa systém. Podle něj dokáže správně instalovaný elektrický ohradník v kombinaci s pasteveckým psem zajistit 95% ochranu před vlkem. Hodně jsem stál o to, aby své zkušenosti chovatelům z Broumovska předal," říká Josef Rusňák z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Úkolem státu je vytvářet podmínky pro koexistenci pastevectví a velkých šelem, protože oboje naše krajina potřebuje. Program péče o vlka [2] mimo jiné popisuje, jak konflikty, které s sebou návrat této šelmy přináší, omezit. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR proto nyní připravuje zjednodušení dotačních pravidel pro chovatele na nové programové období OPŽP 2021-2027, aby finance na zabezpečení stád před velkými šelmami byly co nejdostupnější. Kromě toho hledá způsob, jak chovatelům z národních zdrojů pokrýt náklady, spojené se změnou organizace pastvy, jako je přehánění na noc do košárů, pastva v menších oplůtkách, kontrola ohradníků a jejich funkčnosti, práce pasteveckých psů. Pomoci chovatelům se rozhodl i Královéhradecký kraj, na ochranu stád vyčlenil 3 miliony korun [3].

"Leccos se už udělalo, chovatelé mají nárok na kompenzaci škod, hledají se možnosti, jak dále zjednodušit administrativu. Cesta to není jednoduchá, zkušenosti v různých státech Evropy jsou různé. Mimochodem, například na Slovensku neplatí chovatelům žádné finance na zabezpečení stád, bere se to jako samozřejmost. Určitě je toho ještě dost k vylepšení, víme, že pro chovatele je těžké vidět zvířata napadená velkou šelmou. Rozumíme tomu, že zavádění ochranných opatření je pro mnohé komplikací. Ale tvrzení, že vlk do naší kulturní krajiny nepatří, jak v tuzemské debatě často zaznívá, určitě není pravdivým konstatováním. Nesmíme totiž zapomínat, že více než devadesát procent vlčího jídelníčku tvoří přemnožená zvěř, která škodí lesníkům i zemědělcům. Vlci tak pomáhají snižovat počty srnců, jelenů či prasat divokých," konstatuje Jindřiška Jelínková z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, koordinátorka Programu péče o vlka obecného.

"Zpracovali jsme standardy pro zabezpečení stád [4], prosadili jsme navýšení kompenzací za škody, kolegové na regionálních pracovištích drží pohotovosti ve dnech pracovního volna, aby chovatelům v případě škod byli rychle nápomocni, všechny informace včetně příkladů dobré praxe soustřeďujeme na webové stránce www.navratvlku.cz. Snažíme se zajistit kvalitní monitoring vlka na našem území a mít dostatečné informace o jeho výskytu a původu, chystá se novela zákona o náhradách škod, která pokryje širší škálu škod způsobených chráněnými šelmami," uzavírá Jelínková.